Facebook

Produktové fotografie vín vinařství Zámečník

Jaká byla vaše cesta k  vínu a  provozování vinařství?

Jaká byla cesta? Začalo to už v  dětství, kdy jsem přišel ze školy a - když to řeknu obrazně – spadl jsem do  kádě s  moštem, protože se vždy buď něco lisovalo, nebo se šlo do vinice. Samozřejmě jsem si jako dítě neřekl, že bych chtěl být vinařem. Ta cesta byla spíš taková postupná, přes střední školu – studoval jsem střední vinařskou ve Valticích. Tehdy mě hodně nasměrovala praxe v Rakousku. Do té doby jsem neměl možnost vidět nic jiného než velké komunistické podniky. No a když jsme v devadesátém roce poprvé vyjeli do Rakouska a viděli tam ty sedláky a malá vinařství, úplně mě to okouzlilo. Tehdy jsem si řekl, že tohle pro mě možná bude ta pravá cesta. Po škole jsem nastoupil do Vinofruktu u nás v Dunajovicích, kde jsem dělal ve sklepě, pak sklepmistra a  teprve potom se  to zlomilo a rozhodl jsem se jít vlastní cestou. [1]



Vzpomenete si, jaké bylo vaše první vyrobené víno?

Vzpomínám si, že takovou mou první raritou bylo ledové víno. Ve vinici vždycky zůstávají nějaké hrozny, tak jsem si je tenkrát posbíral. Udělal jsem toho jenom kolem 10 litrů. Tehdy jsem s tím samozřejmě ještě neměl žádné zkušenosti, nevěděl jsem ani, jak to má vypadat. Byla to taková směska – vlašák, veltlín, prostě všechno do kupy. To mi bylo nějakých sedmnáct. Ale už předtím jsem dělal nějaké víno, i když je pravda, že jsem v podstatě spíš pomáhal otci, než že bych ho dělal sám. [1]



Ledová vína děláte dodnes, máte ještě nějaké další speciály?

Momentálně ne. Ale v  devadesátých letech jsem experimentoval s roséčkama a to si tehdy každý ťukal na čelo, jestli jsem se nezbláznil, protože modrý hrozen byl v té době strašně ceněný. Byl z toho obchodní propadák, nikoho to nezajímalo, nikdo to nechtěl. A  vidíte to, dneska by se po roséčku každý mohl utlouct. [1]



Kolik máte v  současné době vlastních vinic a kde se nachází?

Máme dohromady asi 3 hektary vinic. Všechny jsou v katastru Dolních Dunajovic v tratích Plotny, Zimní vrch a Dunajovský kopec. Nejexkluzivnější z nich je určitě Zimní vrch, je to naše nejvyšší trať a  je určena vyloženě na vlašáky. Teď jsme tam zakoupili jednu vinici se starým vlašákem, tak jsem zvědavý, co z  toho bude. Kromě vlašáku tam ale máme ještě tramín, pálavu a sauvignon. [1]



Když jsme u těch odrůd, co je vaší vlajkovou lodí?

No, býval to Ryzlink vlašský, ale posledních pár let se  příliš nevydařilo, takže bych to momentálně viděl spíš na  Sylvánské zelené a Tramín červený. Samozřejmě to doplňují ta méně známá a méně rozšířená vína, jako je například Aurelius, ale na tom sylvánu a tramínu si celkem zakládám. Sylván je sice víno spíše pro fajnšmekry, ale kupodivu jde prodej docela dobře. Lidi ho vždycky ze  zvědavosti ochutnají, a jelikož se letošní ročník povedl, má to u zákazníků úspěch. A tramín je taková stálice, ten uděláte a je vyprodaný prakticky hned. [1]



Vy se prezentujete jako rodinné vinařství. Jak se vám prolíná práce s rodinou?

V podstatě je vinařství všechno podřízené, je to úvazek na celý pracovní týden. Je v tom zapojená nejen manželka se synem, ale i švagr, švagrová, rodiče. Podílí se na tom opravdu celá rodina. A když je čas – bohužel ho není moc – tak většinou někam vyrazíme. Prakticky každý výlet ale spojíme s prohlídkou nějakého potravinářského provozu, vždycky je to taková polopracovní cesta. Teď třeba plánujeme jet už podruhé do pivovaru Bernard.  Jásice každému říkám, že jsem vinař, ale ve skutečnosti jsem pivař (smích). A naposledy jsme byli ve Štýrsku, kde jsme navštívili čokoládovnu, pálenici, chov vepřů, výrobu šunek, nějaký ten sklípek a pak jsme šli na slavnostní přehlídku tramínů. Takže děláme takové poznávací soukromé zájezdy. [1]



Jak si myslíte, že bude vaše vinařství vypadat třeba za pět let?

Tak to nevím, samozřejmě nějaké plány máme, například bychom chtěli v  budoucnu dosáhnout vyšší výměry vlastních vinic. Chtěli bychom se dostat tak na 6-7 hektarů. Ale nemyslím si, že to bude tak rychle, jelikož je člověk vždycky omezený financemi. No a taky bychom chtěli vybudovat nové a modernější zpracovatelské prostory. [1]



Zbytek rozhovoru a další zajímavosti včetně fotografií najdete v klubovém magazínu VinArte, který si můžete stáhnout na níže uvedeném odkazu.

(bedýnka č. 11 / říjen – listopad 2012)

Stáhnout kompletní PDF verzi magazínu VinArte č. 11 (38 MB)