Facebook

Z Pelhřimova do Francie a na vrchol Švýcarska

Úvodní strana BLOG Z Pelhřimova do Francie a na vrchol Švýcarska


23. září 2011


Video (foto-slideshow)

Uživatelům s rychlejším připojením doporučujeme přepnout video do rozlišení 720p.


Francie (Bretaň a Normandie)

Stavu, ve kterém jsem byl středečního večera právě před čtvrtečním odjezdem, se obává snad každý, kdo se těší na svůj dlouho plánovaný výlet. Začala se o mě nemilosrdně pokoušet chřipka. Bohužel mi po probuzení nebylo o mnoho lepé – asi špatně zvolené téma modlitby. Nakonec zvítězilo nekonečné přemlouvání nejen od mých přátel a se zásobami Coldrexu jsem se rozhodl vyměnit postel za 25ti hodinovou cestu autem.

Naše pouť za krásami Francie a dobrodružstvím Švýcarska začala ve čtvrtek odpoledne a to doslovně vycpáváním Peugotu 307 combi. Po zhruba hodinovém zdržení jsme konečně nabrali směr k největšímu městu dříve bretaňského knížectví – Rennes, které se nachází v severozápadní části Francie na soutoku řek Ille a Vilaine od Pelhřimova přibližně 1500 km cesty.

Jako jediný ze čtyřčlenné posádky Peugotu jsem se dožadoval spatřit na vlastní oči klasický „fotogenický“ kýč Paříže – Eiffelovu věž. Dodnes všichni proklínáme hlas Otakara Brouska z navigace Garmin, která nás sprostě vedla centrem celé Paříže, kde snad nebyl kámen na kameni. Celkem 4 hodiny jsme se s přehřívajícím motorem prokousávali všudepřítomnými zácpami a objížďkami. Zhruba po třech hodinách v kolonách aut mezi oprýskanými budovami připomínajících české [skvóty] jsem neměl slova, kterým bych dokázal vyjádřit jak psychiku drásající je hlavní město Francie – sem už opravdu NIKDY! Zpětně mohu s klidným svědomím říci, že krásy Francie objevíte někde úplně jinde.

Z  Rennes jsme se vydali cestou přes malá „starodávná“ městečka Vitré, Fougéres a přístavní město v zálivu Lamanšského průlivu Saint Malo, které do nás vdechovalo starofrancouzské pocity z dob 16.tého století, a kde je možné projít nepřeberné množství stylových uliček s pekařstvími, která nabízejí za pár centů známé, křupavé francouzské bagety.

Následoval přesun k opravdovému francouzskému klenotu, kam plánoval cestu i známvý Dr. House s Cardiovou z jednoho dílu mého oblíbeného seriálu – k ikoně romantiky – Klášteru Mont Saint Michel v Normandii, který se až na jednu přístupovou cestu po přílivu obklopí mořem. Pro umocnění zažitých pocitů s už tak ve vzduchu přesycenou romantikou nezapomeňte navštívit tento klášter i při západu slunce – následná noční kompozice patří jednoznačně mezi romanticky nejsilnější zážitky v mém životě.

Naše další kroky směřovaly k útesům v oblasti Pointe du Raz a Pointe du Perche, které svojí atmosférou neustále burácejících vln Severního Atlantského oceánu o skály připomínají scény z velkofilmu Hrabě Monte Christo. Vlhkost vzduchu zde byla prakticky 100%, čímž se zvedaly nároky na čištění optiky od nánosů zaschlé soli.

Francouzské kempy byly jedny z nejlepších a nejdostupnějších, kterých jsme během naší cesty využili. Navigace nás bez problémů nasměrovala k jednotlivým bodům, kde jsme v průměru za 6 euro na noc za hlavu měli k dispozici dostatečný prostor pro rozbití více než dvou stanů + jinde nevídaného, vynikajícího sociálního zázemí, zahrnutého již v koncové ceně.

Doporučuji Vám vyhnout se již zmiňovaným a turisticky zahlceným „kýčům“ Paříže a popojet o „kousek“ dál, kde na Vás čekají možná méně známější, ale o to kouzelnější zákoutí klasické Francie.



Švýcarsko (Sulzfluh Klettersteig)

Z nejzápadnějšího koutu Francie jsme se ze dne na den ocitli po zhruba 12ti hodinové jízdě v ráji švýcarských Alp, v západní oblasti nazývané Rätikon. Ráno jsme se po probuzení rozepnuli z vyhřátých spacáků do mlhou obklopené krajiny. Romantická scenérie s vycházejícím sluncem byla více než příslibem vynikajícího počasí.

Naší výzvou se stala hora Sulzfluh Klettersteig s vrcholem ležícím ve výšce 2.817 metrů nad mořem s převýšením 1.400 metrů, který sliboval královský pohled až do daleké krajiny nad okolními horami. Výstup jsem samozřejmě nejvíce zdržoval já, coby horami nepopsaný nováček, který se neustále ujišťoval v každém kroku, jestli vůbec má na takto náročný cíl.

Po 6ti hodinách „mého boje“ se nám povedlo poměrně náročnou ferratou s průměrnou obtížností výstupu D (velmi těžká) vytyčený vrchol zdolat. Odměnou nám byl tedy především pro mne nevídaný rozhled s oblaky pod námi – toho dne jsem jistě překonal sám sebe a s pocitem horolezce jsem Vám skoro zapomněl všechnu tu nádheru vyfotografovat.



Můj velký dík patří především Ondrovi, Petrovi a mé sestře, kteří dokázali namíchat opravdu nezapomenutelný koktejl dobrodružství.




Starší BLOGový článek: Cestou od vysílače Strážiště u Pacova

/selmberk#content