Facebook

Fotografické pojmy

Úvodní strana BLOG Pár základních fotografických pojmů


24. března 2011

Pár základních fotografických pojmů, které se mohou hodit.


Expozice

Expozice určuje, jak světlá nebo tmavá bude fotografie. K dosažení správné (zamýšlené) expozice je potřeba umět dobře zkombinovat tyto veličiny: čas, clonu a ISO.


Expoziční čas – Expozičním časem se zadává, jak dlouhou dobu bude senzor fotoaparátu scénu snímat. Po celou tuto dobu dopadá na senzor fotoaparátu světlo, díky němuž je vůbec možné fotografovat. Běžně se udává ve zlomcích vteřiny: např. 1/30s, 1/250s, 1/1000s (seřazeno od nejdelšího po nejkratší čas). Při dlouhých expozicích (např. noční scény) se potom udává ve vteřinách: 1,3s, 5s, 30s.


Clona – Podobně jako duhovka v lidském oku, tak i clona v objektivu určuje kolik světla projde objektivem a promítne se na senzor fotoaparátu. Míru zaclonění určuje clonové číslo s označením F. Clonové číslo tak např. vypadá následovně: F1.4, F3.5, F22 (seřazeno od nejmenšího po největší zaclonění). Clonové číslo je důležité pro dosahování různých hloubek ostrosti. Možnost největšího a nejmenšího zaclonění určují konstrukční vlastnosti objektivu.


ISO citlivost – Na kinofilmových fotoaparátech se používají filmy s různou citlivostí na světlo. Klasicky se používali filmy s citlivostí 100, 200 atd. S příchodem digitální fotografie byl kinofilm nahrazen senzory, které dokáží simulovat různou citlivost na světlo pomocí veličiny ISO. Přímo na těle fotoaparátu se tak dá nastavit ISO citlivost (podobá se to vyměňování kinofilmu v klasickém fotoaparátu), přičemž s vyššími hodnotami ISO získávají fotografie na světlosti ale narůstá i jejich šum.


Kompozice

Kompozice představuje uspořádání prvků na fotografii tak, aby pozornost diváka byla orientována dle záměru fotografa na důležitou věc nacházející se fotografii. Díky tomu v kombinaci se správnou expozicí a dalšími prvky určuje celkový dojem z fotografie a evokuje u diváka emoce. Správná kompozice snímku je však dána čistě subjektivně a nelze tak stanovit jednoduchá pravidla pro to, jak by měl snímek vypadat. Existují však pravidla, jimiž lze zajistit úspěch ve většině případů. Jsou jimi – středová kompozice, pravidlo třetin a pravidlo zlatého řezu.


Vyvážení bílé

Digitální fotoaparáty dokáží měnit nastavení barev tak, že popřou celkový barevný dojem scény před objektivem a převedou jej do jiné barevné teploty. Máte-li vyvážení bílé nastavené na světlo běžné žárovky (teplota barev kolem 3000K) a scénu vyfotíte s bleskem (cca 6000K), může se stát že výsledná fotografie bude laděna do modrého odstínu. Nastavíte-li však vyvážení bílé na barevnou teplotu blesku, pak bude fotografie podávat barvy přibližně tak, jak jsou opravdu viditelné. U digitálních fotoaparátů lze nastavit vyvážení bílé dle obrázků na světlo žárovky, zářivky, blesku, slunce atd., nebo lze vyvážení bílé ponechat na automatice. Znalost možností nastavení vyvážení bílé je podstatná pro barevnou kreativitu fotografa.


Hloubka ostrosti

Ve fotografické praxi se často setkáváme s pojmy jako velká hloubka ostrosti a malá hloubka ostrosti. Co ale vyjadřují?


Velká hloubka ostrosti znamená, že většina nebo všechny prvky na fotografii jsou dobře zaostřené. Nejvyšší hloubkou ostrosti se potom rozumí, že vše na fotografii je dokonale ostré. Velká hloubka ostrosti se uplatní hlavně při krajinářské fotografii, kdy se vyžaduje, aby vše bylo dobře viditelné a působilo ostrým a dobře prokresleným dojmem. Pro dosažení takového efektu je potřeba celkem silné zaclonění.


Malá hloubka ostrosti se využívá hojně při portrétní fotografii a při focení makra. Důležitá a potřebná je především proto, že dovolí na fotografii oddělit důležitý objekt od pozadí tím, že pozadí je rozostřeno. Díky tomu pozadí na fotografii nepůsobí rušivým dojmem a divák může svou pozornost soustředit na hlavní objekt. Dosahuje se nízkým clonovým číslem a dlouhým ohniskem objektivu.

Přeji Vám všem dobré světlo a kvalitní záběry


Starší BLOGový článek: Nebezpečné převýšení